Jsme malá rodinná chovatelská stanice Anima Ventosa, která se věnuje chovu Českého strakatého psa.
Nacházíme se jen kousek od Brněnské přehrady, blízko hradu Veveří. Přesněji na vršku kopce, kterému místní začali říkat "Na Větru". Tento název nás inspiroval i pro jméno naší CHS - Anima Ventosa, neboli v doslovném překladu - Větrná duše.
Pokus se chcete dozvědět více o našem každodenním životě či úspěších, koukněte na náš instagram :)
@spotted_becky
Toto národní plemeno je známé hlavně svoji přátelskou a společenskou povahou. V historii bylo šlechtěno v laboratořích s cílem vyšlechtit klidného, neagresivního a nenáročného psa střední velikosti. Tento úkol měl na starosti pan František Horák, díky kterému se dříve toto plemeno jmenovalo Horákův laboratorní pes.
V dnešní době je známé hlavně svoji zkrácenou verzí jména - Strakáč. Díky svojí velikosti a skvělé povaze, je to vpodstatě pes pro jakoukoli aktivitu :). Najdete je, jak ve sportovní, tak i záchranářské kynologii, dogdancingu, obedience, agility, rally obedience, canicrossu, mushingových disciplínách,... záleží jen na páníčkovi a jeho koníčcích.
Strakáčí podoba není u všech jedinců úplně stejná, existuje - krátkosrstá a dlouhosrstá verze, která může mít 2 barevné varianty - černo-žluto-bílou a hnědo-žluto-bílou. A díky této genetice a její různé kombinaci, je každý vrh, tak trochu překvapení.
Více o historii, standardu plemene,.. najdete na stránkách spolku ČSP - spolku: https://www.spolekstrakacu.cz/</p>
či na soukromých stránkách - strakaci.cz (tyto stránky jsou pravidelně aktualizované a vše skvěle popisují)
Našeho prvního strakáče jsme si pořídili už v roce 2014 - Dahlia Bonasa Sorbus. Dalča byla naše vymodlená fenečka, která se okamžitě stala členem naší rodiny. Povahou se často podobala Dámě, klidnou, přemýšlivou a se soudícím pohledem. Celkově s její vychytralou povahou, jsme si často mysleli, že nám přesně rozumí, co si mezi sebou říkáme. Naučili jsme ji i spoustu triků.
V té době jsme neměli žádné velké sportovní cíle a tak se z Dalči stal klasický, milovaný, rodinný pes. Jezdila s námi na výlety, dovolené,... nejraději jezdila autem, několikrát se nám stalo, že si nepozorovaně naskočila do auta (i cizího) a pak se snažila splynout s prostředím.
Když jsme se koukali po druhé fenečce, věděli jsme, že půjdeme zase do strakáče. S Becky (teda Belinka z Mařastké Búdy) jsme si mysleli, že víme do čeho jdeme, ale s porovnání s Dalčou má povahu úplně jinou.
Když jsem si Becky původně pořizovala, tak jsem s ní žádné velké plány neměla, chtěla jsem hlavně parťáka k sobě. Teď o 2,5 roku později, můžu říct, že jsme toho spolu hodně zažily, vyzkoušely a dokázaly. A tak můžu říct, že snad nic z toho, by mě před těmi dvěma lety, ani v mysli nenapadlo.